29. 3. | 9:00 Břeclavský fotofestival

Březen 29, 2025

Břeclavský fotofestival sobota 29. 3. 2025 | 9:00

Program:

9–12 h: otevření sálu, neformální setkávání účastníků

9–16 h: volná diskuse s lektory, hodnocení fotografií v rámci Galerie na šňůrách

10 h: fakultativní workshop sportovní fotografie pod vedením Martina Sidorjáka (1)

12 h: fakultativní workshop sportovní fotografie pod vedením Martina Sidorjáka (2) / představení fototechniky

13–15 h: obědová pauza, možnost společného posezení v restauraci U Čerta

15 h: komentované prohlídky a hodnocení fotek

15:15 h: autogramiáda lektorů

16 h: přednáška fotografa Martina Sidorjáka

17:30 h: vyhlášení výsledků hodnocení diváků Galerie na šňůrách

18 h: přednáška fotografa Tomkiho Němce

19 h: volná diskuse

21 h: ukončení

celodenní vstupné: 300 Kč

odpolední vstupné: 250 Kč

dopolední workshop focení sportu: 250 Kč

TOMKI NĚMEC O SOBĚ:

*1963. Fotil jsem od čtrnácti, ale fotit naplno a vědět, co chci, bych datoval k první polovině osmdesátek. Pohyboval jsem se na neoficiální fotografické scéně, hodně jsem fotil trampy, dokumentoval protirežimní společenské aktivity, spolupracoval se samizdatovými redakcemi Revolver Revue, Lidové noviny, Sport aj. V revoluci 1989 jsem byl nominován studentskou agenturou Radost, kterou založili spolužáci z pražské FAMU, abych fotografoval inauguraci budoucího prezidenta Václava Havla. Z jednoho dne inaugurace se staly tři intenzivní roky fotografování hlavy státu (prosinec 1989 – červenec 1992). Václava Havla jsem příležitostně a s různou mírou nasazení fotografoval i v následujících letech až do jeho odchodu. Toto zásadní téma, které mi změnilo nejen profesní život, jsem s dlouholetým odstupem zpracoval a vydal vlastním nákladem výpravnou knihu Václav Havel – Tomki Němec, Fotografie. Ve stejném roce 2016 jsem k jeho nedožitým 80. narozeninám ve spolupráci s Centrem současného umění DOX vystavil 160 velkoformátových fotografií na výstavě HAVEL.

Od počátku 90. let, poté co se otevřely hranice, jsem spolupracoval s fotografickou agenturou Agence VU v Paříži a od roku 1992 jsem se stal kmenovým fotografem Anzenberger Agency ve Vídni. Ve svobodném světě jsem konečně mohl začít fotografovat a publikovat nejen v Československu. Byla to doba, kdy se reportážní a dokumentární fotografii ještě dařilo. Spolupracoval jsem s tištěnými médii, např. Libération, Le Monde, Paris Match, Stern, Der Spiegel, DU, Geo, Die Zeit, Focus, Esquire, The New York Times Magazine, Los Angeles Times Magazine, News. Nadupaný mládím, kdy se mé generaci otevřel svět, a toužící dobývat mety, jsem získal i několik ocenění včetně světové novinářské soutěže World Press Photo (1991, 1994), Grant Kultur Kontakt Austria, Pro Helvetia, IVO, CPP,…

V České republice a v nové době jsem spolupracoval s mnohými redakcemi, knižními vydavatelstvími, periodiky, neziskovkami, fotografoval pro nadace pracující s hendikepovanými lidmi. Z časopisů bych rád zmínil týdeník Respekt, kde má spolupráce započala ještě v dobách jeho samizdatu, tehdy pod jménem Sport.

V roce 2018 jsem se podílel na vzniku a fungování spolku fotografů 400ASA.

Jedním z posledních dlouhodobějších projektů, který vznikl v covidovém období let 2020–2022, byla spolupráce s režisérem Viktorem Taušem na projektu Amerikánka a Film Naživo zakončená vydáním fotografické knihy Amerikánka, Etc.

V současné době (2025) pracuji na knize fotografií Karel Schwarzenberg, kterou bych rád vydal vlastním nákladem koncem tohoto roku jako vzpomínku na člověka a přítele, kterého jsem měl velmi rád.

Věnuji se fotografii tak, jak bylo mým snem. Jsem volný a svobodný a jsem šťastný, že můžu fotit, co mne zajímá…

Kritik Josef Chuchma napsal v mé knize z edice Fototorst toto:

„Námětem Tomkiho Němce a jeho volné tvorby je téměř vždy ‚obyčejný‘ člověk ve svých každodenních situacích, odehrávajících se v kontextu doby.“

Odkazy:

www.tomkinemec.cz

www.knihahavel.cz

www.instagram.com/tomki.nemec

www.facebook.com/tomki.nemec

MARTIN SIDORJÁK O SOBĚ:

Jsem profesionální sportovní fotograf již 35 let. Stále miluji focení, zejména tenisu, lyžování, plavání, atletiky, fotbalu, olympijských her a mistrovství světa. Kromě fotografie je mým dalším velkým koníčkem příroda.

Sport nabízí fotografovi vše

Fotografování sportu je to, co mě baví ze všeho nejvíc. Nejde jen o superhvězdy a jejich gesta; vždy toužím zachytit fascinující momenty, které rozhodují o trofejích a medailích, emoce favoritů i outsiderů, jejich neuvěřitelné nasazení, nervozitu, nekonečnou radost nebo hluboký smutek. Jen sport dokáže nabídnout takovou směs emocí.

Mým nejoblíbenějším místem pro focení tenisu je Roland Garros

Tenis je pro mě sport číslo jedna, zejména Roland Garros. V Paříži fotím téměř nepřetržitě posledních 30 let a tisíce snímků červené antuky mě stále fascinují. I když se může zdát, že antuka má jen jednu barvu, není tomu tak. Existuje tolik odstínů oranžové! Všechny ty šmouhy a obrazy, které vytvářejí, textura, poletující písek… A když najdete ten správný úhel, je to prostě fantastické.

Tenisový kalendář tradičně začíná v Melbourne. Vždy se tam těším, protože je teplo a panuje tam uvolněná atmosféra. Můžu si to opravdu užít, i když na každém Grand Slamu musím pracovat 15 hodin denně. Můj největší favorit je ale Paříž. Roland Garros byl můj první Grand Slam a jeho atmosféra je mi velmi blízká. Fotografování Wimbledonu je také úžasný zážitek: téměř žádné billboardy, jen zeleň a bílá barva všude kolem a skvělý servis. US Open je o něco komplikovanější – příliš mnoho lidí, hluk, vysoká vlhkost, často dlouhé přesuny ke kurtům plus noční zápasy. Z Roland Garros obvykle odcházím o půlnoci, ale v New Yorku až ve tři ráno.

Fotografování lyžování má své kouzlo

Miluji lyžování a jeho fotografování. Stát blízko trati je vždy vzrušující zážitek, i když ve většině případů není čas vnímat obrovské úsilí a soustředění závodníků. Často máte jen zlomek sekundy na pořízení snímku, a když ho propásnete… To samé platí i pro plavání, atletiku nebo fotbal.

Rád fotím svá oblíbená místa

Žiji v Praze a rád ji fotografuji. Také rád podnikám výlety na jižní Moravu, do vinařského kraje s krásně zvlněnou krajinou, které se říká Moravské Toskánsko. Často fotím i přírodu jižních Čech: vodní ptáky, dravce a divokou zvěř v okolí rybníků. Jen zřídka vycházím ven bez fotoaparátu, protože fotografie je můj život.